MILÁŠCI P. Jelínka, 2. díl: RETRO-pásky Sony CR1 a IP5 + KLIPY

Vítejte u 2. dílu seriálu od srdce nebo spíše z praxe Fanouška oboru, který má těch “svých“ VIDEOKAMER plnou hlavu už 30 let! Skromně i NE-skromně nejdříve napíšu, že si stále doplňuji vědomosti: přestože už se zdálo, že mě jen tak něco „neoblafne“; a v mé pomyslné KRONICE Historie JE nafurt zapsáno. Personifikaci textu prominou ti, co nás (potažmo MĚ ) už trošku znají - a ostatním vzkážu, že jsem UŽ asi FAKT PAMĚTNÍK: no považte, hrát si s takovouhle historií. Dnes ukážu MUZEÁLNÍ MILÁŠKY, které obdivuji nejen proto, že jsou funkční, ale i kvůli jejich EXPERIMENTÁLNOSTI… 

Pokračování nové série odhalí DVĚ z Videokamer, jež jsou DÁVNO slepými rameny vývoje!  První z nich byla pro Autora článku ŠOKEM JAKO BRNO - že je obchodník v oboru TOLIK let - a tuhle věc viděl v roce 2021 POPRVÉ v životě! Malinká stříbrná kamera SONY CCD-CR1 byla jakýmsi zjevením, které nabídl jeden nadšenec na aukčním portálu AUKRO. Pravda: nebyl to můj první „kšeft“ s oním mladíkem, ale tady se to prostě nepotkalo a nakonec došlo na šavle a flerety. Tedy pardon: prostě pak proběhla standardní aukce, přezdívka MUZEUM07 to JASNĚ vyhrála a bylo to. Mimochodem: Aukro je naším VELKÝM zdrojem MUZEA. Pojďme k věci, o čem je dnešní první část povídání… 

SONY CCD-CR1 je zajisté NEUVEŘITELNÝ ÚLET - od jednoho z největších SVĚTOVÝCH Video- a Foto- Bossů celé oborové historie! Nahrávacím médiem totiž NENÍ standardní páska s možností výměny kazety do mechaniky kamery - a už vůbec NE třeba paměťová karta, ALE NĚCO MEZITÍM! Anglický překlad technických popisů i obdivných recenzí YT to nenazývá jinak, než „Kártridž“ - čili CARTRIDGE - takže vlastně jakousi „náplň“. JENŽE JAK si mám představit takovou „zásobárnu“ na pásku (inkoust nebo cokoli)…? Jednoduše (a VELMI opatrně) jsem mrknul do vnitřností zajímavé „kazetky“ a na chvilku ONĚMĚL. Mrkněmež na věc tedy se mnou, laskavý čtenáři…

Kromě standardních dílců, které mívá většina Videokamer v posledních (zhruba) 40ti letech; a nadstavbových částí, které vyplývají z vývoje videotechniky, výklopných displejů nebo také dalších „udělátek“ v této kategorii běžných, mívají kamery nějakou mechaniku nebo aspoň SLOT pro paměťové karty. Tato krasavice má boční šuplík, kam se dává zmíněná Kártridž, což znamená „naplnění“ vcelku velkého zásobníku jednou „náplní“ - která v sobě obsahuje (ČTENÁŘI teď se DRŽ ) veškerou elektroniku, buben s obrazovými hlavami a v neposlední řadě i pásku na (zhruba) 30 minut záznamu, vizuálně nejblíže analogové verzi osmimilimetrové odrůdy V8/Hi8…

Jsa občas chlapec Štěstěny, po sehnání doplňků a vyzkoušení jsem naznal, že můj RUVI - jak je přístroj označován výrobcem - PLNĚ funguje, ba dokonce má ve výbavě nabíječku i solidní akumulátor. Ten jsem sehnal ještě jeden coby repliku, funkční na 100%, čímž myslím, že neprotestuje proti „ne-originál-čipu“. Pojďme si neuvěřitelný strojek zapnout a vyzkoušet, cože umí. Maličký posuvný vypínač POWER ON-OFF vpravo nad LCD s kontrolkou funkce zapínám a očekávám svit displeje. ALE NIC: no skoro nic! Nahoru výklopný displej prcka má jakýsi systém „NE-podsvětlení“ a je na něm vidět v podstatě úplné houby, přestože by třeba houby rostly… 

Aby čtenář lépe pochopil předchozí sdělení, vyfotil jsem vedle sebe dvě LCD-obrazovky dnes popisované dvojice; a ten rozdíl demonstruji na snímku zde výše. Jak je vidno, ta „normální“ u IP5 svítí, jak je zvykem, zatímco CR1 nemá standardní jas, ale něco tam vidět JE. Hned si nevybavuji, na čem už jsem viděl onen „EFEKT nesvítící obrazovky“, ale nemyslím, že to bylo prvně v životě (pohledám a doplním). Sluší se zde dodat, že přemístěním do tmavšího místa nebo zatemněním prostoru k přehrávání logicky tuto nevýhodu z větší části eliminuji. K módu přehrávání je nutno posunout obdélníkový volič na horním šasi, čímž se zpřístupní pětice tlačítek standardního Videopřehrávače…

V PRAXI bude (bývalo) SONY RUVI v zásadě plně použitelným, ale s několika ALE. Prvním z nich je určitě neodhadnutelná výdrž, ale hned dál spíše i časová dostupnost výměnných „Kartridží“ při touze vlastníka tohoto zázraku jich mít prostě více a nemazat je kopírováním (bůhvíkam), což nemůže znamenat dodržení originální kvality. A z dalších bude obava právě z trvanlivosti záznamu na neznámém standardu pásky a v neposlední řadě TOTÁLNÍ ZDĚŠENÍ z možných technických komplikací při nefunkčnosti zařízení - a tedy logicky nemožnosti přehrávat videa dosud pořízená v čemkoli, co by to dokázalo (zde to bude bohužel nejspíše NULOVÁ šance )…

Tedy ANO, Sony CCD-CR1 RUVI z roku 1998 funguje a kvůli označení CCD- si dovolím domnívat se, že jde o analogovou verzi úzkého pásku 8mm. Sony totiž od nástupu čehokoli s DIGI-zápisem - to byť šlo o MiniDV nebo další „Vyšší dívčí“, označuje Digitální kamery jako DCR/HDR a dál; a to bychom se přenesli do současných písmen pro 4K - FDR- atd. Ale projděme to. Od roku 1995 je na světě první digitální páskový formát miniDV (DCR-) a od roku 1999 je shodná Sony-zkratka pro formát Digital8. Po nástupu HD-rozlišení (2005) přichází emblém HDV a pak je HDR, což po příchodu fenoménu 4K mění na FDR a kdoví, CO DÁL, dospělé lidské oči nepotřebují ani 4K…

Sony CCD-CR1 RUVI je tedy plnohodnotným VIDEOZÁZNAMNÍKEM pro natáčení rodinných či sportovních klipů, s tím, že jedna kártridž pojme asi 30 minut videa - ale komplikace jsou nabíledni! První z nich je přikoupení další z „pamětí“ a klidně říkejme náplní (kartridží) dovnitř. Vzhledem k tomu, že jsem o formátu či stroji například ani já nebo kdokoli z mého okolí neslyšel nic do loňského léta, je (opět) nabíledni, že MYŠLENKA je slepým ramenem vývoje od svého vzniku. Další KOMPLIKACÍ je pro laiky možná archivace čili uchování videoklipů v budoucnu: mašinka má pouze AV-výstup. Stažení do PC si zvládne zmáknout asi každý poučený laik, ale NE amatér, převodník je nutný. HOWG poprvé…

NEUVĚŘITELNÝ a historicky NEJMENŠÍ PÁSKOVÝ formát Videozáznamu MicroMV firmy Sony vznikl možná jako (pardon žargon ) exces „přežranosti“ vývojářů nejtradičnější z tradičních značek elektroniky SONY! Jak jinak nazvat systém (to je ta páska) a formát (to je ten MPEG, viz dále) nahrávání, kdy se lineárně nahrává (ve své době) SUPER-kvalitní video, přičemž samotné médium představuje SCI-FI první kategorie (hned osvětlíme)? Ono SUPER kvalitní video ať nebere ctěný čtenář vážně, čte-li článek v současnosti (a on tak vznikl), ale je to jasné: nacházíme se v době kousíček po „převratu“ od standardu DV-PAL-u ku digitálnímu fenoménu MiniDV, což je (opět) DV-PAL, ale s rozlišením "více než" 500 linek…

Sony DCR-IP5 je EXPERIMENTEM NA DRUHOU (<= PRADÁVNÉ INFO o IP5 a dávná recenze IP1)! Videokamera samotná sice vyhlíží jako tehdy nejmenší stroje MiniDV, ale zdání klame. Vůči překvapivě „poctivé“ konstrukci mívají kamerky MicroMV oproti hmotnosti velmi úsporné rozměry, ale navzdory vizuálnímu dojmu jsou FAKT hmotné. S rozměry 47 x 103 x 80 mm je přece jen hmotnost 310 gramů nečekaná. Obzvlášť po vyjmutí kazety s páskou 21 metrů pro lineární záznam MPEG2 do času 60 minut videa a hmotnosti 7g coby pírko přes plot spadlé. Kazeta v krabičce s běžnou délkou sirek bude „štěrchat“ - tedy tak je miniaturní, OOOUU! Mimochodem: naše tabulka médií z roku 2005… 

Práce s touhle kamerkou se zdá na první a druhý pohled i pokus v zásadě stejná jako s dalšími mašinkami s páskovou mechanikou. Tu je třeba logicky nejdřív otevřít a nechat povyjet výtah pro kazetu, aby se tato dala vložit do podávacího mechanismu. Pak je nutno dodržet bez nežádoucích tlaků na jiné díly postup zavření mechaniky a strojek už zařídí vše k pohotovosti pro práci. Správně ergonomicky uchopený STROJ by měl zajistit bezproblémové ovládání všech potřebných prvků; a v hledáčku či na displeji mám pod kontrolou snímaný záběr. Náš kus mívá občasný stařecký třes v podobě nedokonalých funkcí, se zablikáním některé z obrazovek nebo chybou zabarvení, ale záznam videa to neruší…

Velice titěrné ovládání transfokátoru čili zoomu prťavým bazmekem - pardon, to se jinak nazvat nedá - je HODNĚ o cviku a šílená rychlost, kterou umí motorek projet tam či zpět, doslova omračuje. Zkoušet volbu pomalejší rychlosti nájezdů nebo odjezdů „trafa“ je o nervy! Ale protože ostatní prvky ovládání fungují jakž takž na zvyk v pohodě, tak do smrti dobrý a všechno zlý pryč. Držím v ruce někdejších 70tisíc maloobchodní ceny a jsem opravdu RÁD, že tu věcičku z roku 2001 (kdy jsme se učili tvořit Web ) je možno předvést v plné parádě. Z jiného soudku je „vytažení“ videí z pásky…

JAK DOSTAT MicroMV DO POLEPŠOVNY? Pardon, samozřejmě parafrázuji nad rámec té problematiky, která mě
připravila o pěkných pár chvil času. Kamerka má sice z boku pod DC čili napájecí zdířkou a AV čili analogovým výstupem FEST SPECIÁLNÍHO tvaru jakýsi port shodného tvaru jako IEEE1394, ale jeho označení MICROMV dává tušit, že klasický F-W  neboli „Horký drát“ to nebude. Poznámka pro mladší čtenáře: tzv. Fire-Wire neboli onen port, o němž píšu v předchozím souvětí, byl v podstatě výhradní možností, jak dostat tatínka… - OK, už zase přeháním  …JAK DOSTAT VIDEO do PC. Jenže jak to udělám já, když takhle vyhlížející port se jmenuje MICROMV, aha a ouha…?

Hledáním speciálního SW, který by mi měl výrazně pomoci, jsem opět strávil kus mládí a pak jsem se rozhodl
nepokračovat v pitomostech a už tak VELMI překonaný formát záznamu činit nějak lepším. A propojil jsem IP5 (to je ta, o níž tu píšu) analogovým výstupem převodníkem, konkrétně přes průchozí elektroniku jedné z kamer Digital8 v naší střižně - a BYLO TO. Už si ani nepřidávám slůvko „vymalováno“ - prostě jsem stáhnul na dnešní dobu dost anachronické klipy do počítače a v editačním SW trošku šmiknul na souvislé ukázky - viz sešmik z IP5 (mimochodem v Pinnacle VS a POHODA) Podobně jsem ostatně naložil s ukázkou z RUVI, ať mladší čtenáři VIDÍ a dospělejší zavzpomínají… 

SHRŇME TO. Oba nahrávací formáty CCD-CR1 a DCR-IP5 i jejich experimentální média už jsou bohužel dávno v pomyslném propadlišti dějin. Dnes sice ještě žije pár kusů - přístrojů - které umí zatím předvést své někdejší přednosti. Dříve nebo později je ale veškerý elektronický zázrak s tak citlivými součástkami odsouzen k lítosti mnoha fanoušků oboru do šrotu či maximálně na výstavku sběratele. Ale nakonec COŽ: technické exponáty vyhlíží i ve vitrínce důstojně a jsou nejen pro nás obdivuhodné, že ano. PŘÍŠTĚ ukážu, které ze soudobých strojů používám dnes nejraději a PROČ, na jaké příležitosti vybírám jaké mašinky a co na nich mám rád - a čtenář možná ani nebude moc překvapen… 

Galerie Video-ukázek. Ač je mi jasné, že archaickým rozlišením historických formátů záznamu neohromím, přišlo mi symbolické pochlubit se. Oslavit se značkou Sony, že i takto letité mašinky s tak složitým strojkem páskové mechaniky po těch letech PLNĚ FUNGUJÍ. Nahrával jsem postupně na svých vycházkách spousty klipů a pár z nich spojil do dvou tříminutových ukázek v dnešní GALERII. Prostřednictvím jednoduchých titulků se v nich snažím naznačit, co chci zrovna v té které stopáži ukázat, ale hlavně jde o demonstraci FUNKCE. Je docela možné, že plná funkčnost a zachovalost mnoha z našich muzeálních exponátů je VÝJIMEČNÁ, ale o to přece každému sběrateli jde v první řadě, že ano. HOWG a END...    

A ještě si dodám zcela za sebe: že je ta historie oboru VIDEOKAMER až nepřekonatelně STRAŠNĚ KRÁSNÁ? 

Pro své čtenáře sestavil fanoušek oboru Petr Jelínek a kamenná speciálka v Brně VIDEOKAMERY CZ © 2022