Recenze Sony HXR-NX100: stejné chyby, stejné známky...

Známou parafrázi ze slavného filmu od jednoho z kolegů, kteří prošli naší obchodní firmou, si dovolí použít Správce Webu Petr Jelínek po 12 letech znovu. Popisuje totiž krásnou videokameru s plným manuálním ovládáním, fešným a precizním zpracováním, ale s jedním VELIKÝM ALE. Pro exces giganta světové elektroniky s jeho „snímači typu 1.0“ je nadpisová formulka diplomatickou ažaž. Stejně jako mnoho předchozích modelů má totiž v šerých scénách, kde by měly vyniknout přednosti velkého čipu, je i u Sony HXR-NX100 naprosto NEFUNKČNÍ auto-ostření a „pumpuje“ jako ďas. Ale pojďme se mrknout, krasavice má výraznou převahu pozitiv…

Web stejnojmenné obchodní firmy Videokamery CZ se začal plnit téměř před DVACETI lety. Jako podružný důkaz mohou sloužit i po mnoha „čištěních“ nejstarších textů články, které budou mít na jaře 17 let. Ale k věci: mezi MNOHA kolegy, kteří prošli kolektivem naší firmy, byli i „spisovatelé“ s vlastním stylem. A jedním z nich byl i skoro před 12 lety Marek Skoták. Pravda, použil známý citát z jednoho slavného filmu, ale velmi trefně. Vytáhněme stejnou slovní perlu na světlo i dnes, protože to, jak elektronický gigant stále blafuje se svými „čipy typu 1,0“, opravňuje k povolení slov z nadpisu bohatě. Autor dnešní recenze představí brunetku se všemi klady a kapku ji i porovná s konkurentkami, které byly zmíněny už v popisu zajímavosti od firmy Panasonic AG-AC90A: tedy s ní a oblíbeným a v naší firmě obchodně úspěšným Králem jednočipů Canon XF200…

Sony HXR-NX100 je poloprofesionální videokamera coby masivní „handy-ručka“ s rozměry 171 x 188 x 371 mm a hmotností těla 1,9 kg, respektive 2,1 kg v plné zbroji. Objektiv umí 12násobný optický ZOOM s nástavbou 24násobku „čistého“ přiblížení, závit pro doplňky má 62 mm. V trojici s AC90A (160 x 195 x 350 mm a 1,5 vs. 1,78 kg, závit 49 mm) a XF200 (160 x 201 x 353 mm plus 1,51 kg a 1,91 kg komplet, závit 58 mm) je tedy nejdelší i nejtěžší, ale zase nejužší a nejnižší. Každopádně vyhlíží profesionálně a (jak se říká v auto-průmyslu) dílensky propracovaně. Masivní sluneční clona i zodpovědně vyhlížející gumová očnice hledáčku. TŘI prstence manuálů na těle objektivu (zepředu): ostření čili fokus, transfokátor neboli ZOOM a clona čili IRIS. Extravagantně řešený LCD s displejem 3,5“ (8,8 cm) a celkem 1,56MPx (obr. bodů), hledáček 0,6 cm čili 0,25“. XLR konektory, madlo s druhým ovládáním (video-spoušť a kolíbka zoomu), dva sloty SD-karet kompatibilní i pro soňácký Memory stick a HLUBOKÉ vybrání pro akumulátor - to vše budiž souhrn základních vlastností fešné brunetky… 

Všemožná konektivita - viz detail zezadu - a shodně s AC90 (bohužel) CHYBĚJÍCÍ 3,5 mm JACK pro exterňák. Na rozdíl od XF200 se tak nedá u dvojice konkurentek použít žádný z mnoha typů externích mikrofonů s nejběžnějším průměrem konektoru v kategorii „do fajnšmekrovek včetně“. Pro živnostenské kameramany všech stupňů profesionality je to omezení vcelku zásadní, protože přece jen mono- i stereo- mikrofony s „malým džekem“ jsou mimochodem nejdostupnějšími a zřejmě i na trhu nejrozšířenější. K manuálnímu řízení audio-stop je tu rozsáhlý arsenál hejblátek (pod plexi-krytkou) a milovníkům ručních (neboli uživatelských) nastavování jsou tu čudlíky na všechno možné a navíc i pět přiřaditelných tlačítek. Pod „kmenovými“ funkcemi balance bílé (WB SET) je jednička, volba indikací funkcí (STATUS) je dvojkou a režim nízkého osvětlení (LOW LUX) pak trojka. Čislo 4 a 5 jsou dvojicí u kolíbky transfokátoru jako LAST SCENE (jasné) a FOCUS MAG (přiskočení při ostření)…

Když už jsem zmínil manuály na levoboku, je tu vícestupňový šedý filtr (ND FILTER) s názorným popisem omezení světelného toku ve zlomcích, omezení zisku (GAIN), aktivace balance bílé barvy (WHT BAL), rychlosti expozice (SHUTTER) a plný automat (FULL AUTO) s indikační diodou po jeho zapnutí. K nastavování funkcí z předchozího souvětí slouží „dvoupolohový joystick“ coby prvek před těmito tlačítky vlevo (ve smyslu těla stroje vepředu) a za aktivátorem automatu je hlavní vypínač s patřičnými symboly. Z levé strany ovládání zbývá zmínit volbu indikací na LCD (DISPLAY) a opět s pomocným „brailovým“ výstupkem volič paměťových slotů (SLOT SEL) - tento hmatový čudlík na pravoboku mají celkem tři tlačítka: viz názorné obrázky. Vysvětlováním účelu oválků IRIS a FOCUS (oba AUTO/MAN) nebudu podceňovat čtenářův důvtip...

Krytka objektivu ve velké sluneční cloně je další drobný (?) exces. Zatímco Canon XF200 má jakási zavírací „vrata“ coby součást masivní clony a kulatou krytku k nasazení jen při sejmuté cloně, Sony i Panasonic nechají tento detail plně „vychutnat“ kameramana. Myslím, že se s většinou oborových borců shodnu, že krytka je „opruz“ a hlídat pak věc navíc, která by vůbec nemusela být k odejmutí, je zbytečná starost navíc. Ze zcela jiného soudku možných zbytečností je osazení trojicí analogových AV-konektorů: červená+bílá stereofonní audio a BNC nad nimi coby video-výstup. Podívám-li se na obsazené místo na pravé zadní straně stroje a uvnitř logicky bytelnou desku, na níž musí být zdířky připevněny, kapku to nechápu. V roce 2016, kdy tohle propojení bude nejspíše kameraman potřebovat HODNĚ zřídka - a kdy konkurentky tato „rozhraní“ postrádají - je takový konstrukční a výrobní detail o to méně pochopitelný, připomenu-li opět absenci 3,5 mm JACK-u pro mikrofon…

Pročítám a vidím, že jsem nezmínil nahrávací formáty. Všechny tři kamery jsou i přes vábení a šálení výrobců potenciálních kupců fenoménem 4K „POUZE FULL-HD“. A Sony má jako nejvyšší možný mód XAVC S HD (MPEG4-AVC/H264 4:2:0 Long profile) s maximem datového toku 50Mbps, ale s barvonosnými složkami „podvzorkovanými horizontálně i vertikálně na polovinu“ neboli s informací 4:2:0. Panasonic AC90A má pak maximum datového toku 28Mbps (AVCHD, s kompresí snímků MPEG-4 AVC/H264), přičemž vzorkování neuvádí; a Canon XF200 má jako jediný stroj z naší trojice podvzorkování 4:2:2, tedy s barvonosnými složkami pouze horizontálně podvzorkovanými na polovinu, s formátem souboru MXF (Material eXchange Format) a záznamem MPEG-2 Long GOP se shodným vyšším tokem jako NX100 50Mbps. Laikům se omlouvám, tohle jsou pojmy a údaje, které tu asi nemusely být, ale na našich srazech zvaných WorkShop je pár BORCŮ, kteří vědí, o co jde a tvrdí, že to JE důležité. Odstavec uzavře tabulka všemožných formátů a módů NX100…

Sony HXR-NX100 je tedy VYNIKAJÍCÍ VELKÁ RUČKA s obřím snímačem „The Grand One“, u jehož nekritického BOŽSKÉHO vyzdvihování je především u videokamer třeba toleranci, s ohledem na jeho ZÁSADNÍ nešvar. Má VÝBORNÉ ovládání i ergonomii, takřka DOKONALOU výbavu a pro většinu náročných uživatelů VYČERPÁVAJÍCÍ kombinaci osazení a funkcí. Všechny jasné (drobné) připomínky i větší „kritičku“ jsem vypsal do odstavců výše. Všechny tři stroje z náznaků srovnání mají vše, co si asi může příslušná uživatelská kategorie fandů videa přát; a přesto se tak ZNAČNĚ liší. Všechny vypadají VÝBORNĚ, Panasonic má (skoro všeho) nejméně, Canon vítězí téměř ve všech bodech (viz tabulka), ale s příplatkem, který není zanedbatelný. Za sebe a firmu Videokamery CZ uvádím fakta a zjistitelné postřehy, protože je VIDÍME. Největší optický ZOOM, nejvíc uživatelských tlačítek i nejširší ohnisko, nejklasičtější uspořádání výklopného displeje a další jsou vlastnosti jen jedné brunetky z našeho tria! Ale jsem-li třeba omezen financemi, mám NEZMĚNITELNĚ oblíbenou značku Sony, vlastním-li třeba její akumulátory s paticí "F" v dobré kondici, Sony NX100 JE DOBROU volbou. Příkony strojů také leccos napoví: NX100 s hledáčkem 5,8W a 6W s LCD, Canon udává „asi“ 8,2W a Panasonic píše 12,9W!!! HOWG… 

Sestavil HOOODNĚ letitý fanoušek oboru Petr Jelínek, fotodokumentaci tvořil (a neodflákl) Milan Navrátilík.