První recenze v ČR: 4káčkový hybrid Canon XC10

Videokamera Canon XC10 je 4K-prvotinou světového foto-vůdce a podobně jako kdysi dávno jeho digitální prvnička s páskovou mechanikou MV1 (na snímku v úvodu i zde níže jsou obě spolu) má VELMI neotřelé ztvárnění. Díky nastavení údajů u „půjčovacího“ kusu sice víme, že u nás stroj nebyl první jako pomyslný (nevybalený) novic, ale snad jsme aspoň prémioví s větším textem v čs. éteru. Mrkněme s fandou oboru Petrem Jelínkem, co se dá o excelentní zajímavosti za pár dní zjistit. Na obvyklý odkaz do našeho Šopíčku místo vstupenky do recenze jsou už naši čtenáři zvyklí… 

Dnes si autor textu (Správce PJ) tradiční odstavec souvislostí neodpustí. Už kvůli HODNĚ vlastnímu názoru vývojářů na podobu a ergonomii XC10ky zmíním onu v úvodu vzpomenutou PRVNIČKU digitální éry slavné značky. Videokamera Canon DM-MV1 z roku 1996 (v článku z historie zcela dole) se sice objevuje až rok po uvedení formátu miniDV spřízněným Bossem Sony, ale tvarem i funkcemi se liší HAFO. Před pokračováním dnešního představení si dovolím přidat kapku infa o prvním digitálním formátu. Páska o šířce 1/4“ byla zvolena jako nosné médium v roce 1994, přičemž její „zakladatelské dohody“ se mělo účastnit několik desítek firem. V roce 1995 byly do maloobchodního (rozumějme spotřebního) světa uvedeny prvničky Sony DCR-VX1000 (s třemi CCD) a VX700 (s jedním čipem) - a oba stroje vlastníme jako součást našeho Muzea plně funkční. Doplním zajímavost, že levnější typ stál tehdy zhruba 95 tisíc a tříčipová Tisícovka pak dokonce cca 160 tisíc korun! Canon, Panasonic i JVC přicházejí se svými prvotinami následující sezónu: DM-MV1, NV-DX1 a GR-DV1 jsou u nás k nahlédnutí taktéž. A právě MV1 (v r. 1996 bratru za 70 tisíc) byla podobně jako dnes popsaná 4K-premiéra nekonvenční ažaž…

Canon XC10 je osazen snímačem CMOS typu 1,0“ s celkem 13,36MPx. Označení úhlopříčky 1“ jsme tu už probírali, jde o rozměr bez logiky vůči zavedeným měrným jednotkám. Nestandardně funkční značení neboli pojem vznikl údajně už v 50. letech - vysvětlení je v tomto odkazu - a pro XC10 je úhlopříčka 16 mm. Objektiv s označením CANON 4K VIDEO LENS umí 10x ZOOM s rozsahem 27,3 - 273 mm, vztaženo rovnou na kinofilm 35 mm. Průměr závitu pro optické doplňky je 58 mm. Kapacitní displej s dotykovou obrazovkou má pak 3“ (necelých 8 cm) a zhruba 1,030.000 obrazových bodů. O zajímavostech a fičurách modelu se rozepíšu po shrnutí základních parametrů. Hledáček je vytvořen použitím připínacího (vysvětlím dále) nástavce s lupou a zakončen masivní gumovou očnicí s regulací dioptrického ostření dle oka uživatele. Zbývají míry a váhy: samotný přístroj má (Š x V x D) 125x102x122 mm a 930 gramů, nastrojený o hledáček, akumulátor a dvě karty pak 131x115x238 mm a 1.040 gramů. Neboli - žádná bulimička… 

Nastavení módů videozáznamu má šílené možnosti. Maximum datového toku režimu 4K je úctyhodných 305Mbps, což znamená více než desetinásobek „běžného“ FULL-HD toku. K zaplnění místa na (echt rychlé!) kartě to znamená obdivuhodné objemy: 1 minuta má přibližně asi 2GB a 64GB-karta je plná už po natočení asi 25 minut tohoto formátu! Ke srovnání doplním notoricky známý údaj pro (letos asi) nejpoužívanější kapacitu 32GB a F-HD (24Mbps) - cca 2:40 hodiny videa. XC10 má ale samozřejmě více možností, byť hned tou další si k uvolnění místa moc nepomůžeme: 4K-mód číslo 2 totiž zapisuje s tokem 205Mbps, oba s frekvencí 25 snímků progresivních a poměrem stran videa 3.840x2.160 bodů. V „běžném“ HD-nastavení 1.920x1.080 jsou k dispozici maxima 50Mbps (50i nebo 50P) a 35Mbps a dle technických dat na českém Webu návdavkem ještě módy s poměrem 720x576 při obou rychlostech datového toku (50Mb i 35Mb) a progresivním snímkováním 50P. Úplně vše jsem nezkoušel…

Displej neboli hledáček. V pořizovací sadě je „nástavec optického hledáčku s lupou“, názorně patrný na přiložených snímcích níže. Nasazuje se zprava (z pohledu zezadu) doleva a pomocí jakési spony pevně zaklapne k rámečku displeje. Po zkušenosti s tímto patentem přiznám, že v terénu bych se rozloženého stavu a připínání vyvaroval, ale v situaci na první akci se to jinak nedalo. V den zápůjčky mašinky produktovým manažerem jsem šel na hokejové utkání Komety. Vzal jsem si samotný stroj do malé brašny (s řemenem šup pod bundu) a hledáčkový díl zvlášť do kapsy. A kdybych neměl permanentku na sezení, asi bych si sestavování i rozmyslel. Kamera totiž nemá žádný zápěstní řemen, což nehodnotím jako plus, byť jsem si na onu nijak bezpečnou ergonomii pro pravou ruku zvykl. Téma odstavce ale bylo dáno, takže nástavec jistě super, obraz v obřím náhledu VELMI názorný, ostření a všechny funkce přes lupu HODNĚ dobré…

Transfokátor neboli ZOOM a OSTŘENÍ. Od začátku mi bylo jasné, že tohle řešení úplně neskousnu: přiblížení na téhle krasavici se provádí POUZE MANUÁLNĚ otočným prstencem na objektivu! Pro stabilní držení přístroje ani pro tichý a rychlý chod nájezdu na detail to NENÍ šťastné řešení! Ale upřímně: i na tohle jsem si zvykl a nakonec to toleruji, protože odjezdy i příjezdy ve scénách umím VELMI rychle. Zvuk onoho mechanismu je ale neodbouratelný a (mě) dost děsí. OSTŘENÍ lze nechat automatické (popíšu dál) a samozřejmě také manuální užším (předním) prstencem na objektivu. Onen automat ostří naprosto nečekaně v denním světle: bez ohledu na rychlost pohybu transfokace širším prstencem je obraz stále ostrý, jakoby se ZOOM ani nepoužil. Diametrálně jiné reakce ale přichází s šerem: automatika ostří podle náročnosti pár desetin až možná i celou vteřinu, byť jako polehčující okolnost musím uznat, že jsem optiku a elektroniku dost trápil. Holt velký čip je VELKÝ ČIP a dětma nezatopíš,… 

Zápěstní otočný GRIP. Tohle řešení se mi kdysi nelíbilo u podivného počinu velikána Sony v podobě DCR-HC1000 před 11ti lety (dvoupolohový díl při pevném hledáčku) a naopak MOC líbilo v dnešním (námi) prodávaném Králi jednočipů XF200 (devět poloh po 15° a výklopný tubus hledáčku). Tady u XC10 je otočný díl s ovládáním nabídky, manuálů a spouště aretován jaksi v každé poloze, do níž jej pravička obsluhy nastaví. Na horní straně je i hlavní vypínač kamery a tlačítko volby přehrávání klipů (+prohlížení fotek) a na zadní straně pak vstup do nabídky MENU a praktický joystick k ovládání čili orientaci v nabídkách. Opět musím napsat, že vývojáři se neporadili s praktikem: zápěstní klín je jistě dobře udělaný i osazený, ale pravička musí jeho prostřednictvím nějak kontinuálně jistit držení celého stroje, protože levička má na starost prstence na objektivu a držení pomůže jen za cenu svojí absence na levoboku. Jinými slovy: pro pravou ruku měl být vyvinut zápěstní řemen, který by dovolil jednak nechat na pravičce celou hmotu stroje - jak to bývá běžné u jiných kamer - a tvořil by i bezpečnostní prvek stability držení. Mimochodem: pod dlaní je navíc v šuplíku akumulátor, takže s dokoupením většího se evidentně nepočítá. Tady musím uznat, že výdrž dodávaného článku bude nejspíše vesměs dostačující…

Manuální nastavení. Videokamera Canon XC10 má cenu i ambice být DOBROU 4K-premiérou. A po pravdě napíšu, že kromě detailů, na něž se dá zvyknout nebo je lze (možná) kutilsky doladit, jde o POVEDENÝ pokus. Manuální možnosti nabízí úplně všechno, co poučeného laika může napadnout. Základní nabídka je uspořádána, jak jsme zvyklí, nadstavba nabízí vše, co lze najít i u jiných semiprofi kamer. ZEBRA (70-100%-vypnuto), řízení expozice, clony a další nastavení jsou u neamatérských modelů běžné, ale tady je navíc i spousta „vyšších-dívčích“ korekcí, jaké nám třeba kdysi ukazoval na WorkShopech jeden nejmenovaný Pavel z Prahy u XH A1/S: všichni na něj vesměs jen užasle zírali a většinou se neodvažovali „lézt“ do nabídek svých Á-jedniček až tak hluboko.  Mimochodem: mez automatického řízení zisku má nejvyšší hodnotu 28,5dB! Takže ANO, manuály všechny, na něž si jeden vzpomene. Na těle stroje jsou navíc tři zákaznická tlačítka - drze bych jich chtěl aspoň dvojnásobek - a těm lze přiřadit velkou škálu konkrétních funkcí, Super…

Konektivita a drobné postřehy. Canon XC10 má všechny potřebné výstupy včetně USB, sluchátek a logicky v dnešní době třeba (mini) HDMI plus bezdrátovou vymoženost WI-FI a ze vstupů tu nechybí mikrofonní zdířka nebo (jako druh propojení) třeba i systémová patice pro blesky Canon Speedlite. Sluneční clona na objektivu stroji velmi sluší a stejně jako u fotoaparátů ji lze transportně přehodit „širokým dovnitř“ (obrátit, aby nezavazela v brašně). Hledáček lze přesně podle přiložených snímků níže vyklopit i s nasazenou „lupou“, což je VELMI praktické a vzhledem k funkci otočného úchopu nebo třeba spodnějším náhledům na scény i žádoucí. EXHAUST VENT - vlevo vedle rámečku displeje - je mřížka výdechu ventilátoru, jenž nemá žádný zvláštní tah nebo nějak slyšitelný provoz, ale hlavně jej lze vypnout v MENU. Poutka k upevnění ramenního popruhu bych umístil jinde, ale to už bych byl možná trošku hnidopich…

Drobné postřehy DVĚ. Vezmeš do rukou a máš dobrý pocit. Přesto si nejsi jist, zda levá ruka nebude muset pravici (stále je řeč o rukou ) pomáhat více, než bylo na začátku odhadnuto. Uchopíš prstenec manuálního transfokátoru a zkoušíš, co to umí. Ovládání je nakonec překvapivě použitelné a víceméně i příjemné, přestože se zdálo tolik detailů kritických. Hned po seznámení volíš mnohem větší brašnu: ať se tam vejde celý mazlík i s nasazeným kukrem - nasazovací bastlení někde v terénu je riskantní. Pohled do obřího „hledáčku“ je FAKT ostrý, samozřejmě když si dobře sešteluješ vstupní čočku. Stroj působí bytelně, pocitově cosi váží a v rukách se neztrácí jako nějaký spotřební prcek. Máš v rukou (bratru) 50-60 tácků a víš, že to funguje. Symboly displeje se zdají zprvu složité, ale po zácviku vidíš logiku, která se dá pochopit i uchopit v první lekci školení. Obdélníček FUNC. Vpravo nahoře spustí hlavní položky, do hlubšího MENU jdeš jednoduše pomocí otočného voliče na gripu (ten „zprovozní“ manuály). Nakonec si blázen myslím, že (téměř) vše je na XC10 BÁJEČNÉ a neodolatelně funkční. A drobná parodie na styl Jardy Jágra je hotova… 

PROČ 4K…? Prosím o toleranci: následující tvrzení by mohla mít za následek nevolnost u manažerů i vývojářů. 4K-fenomén je (zatím) evidentně zbytečně nabobtnalé a hlavně dobu předběhnuvší rameno vývoje. Každý kameraman, který točí svatby a jiné slavnosti, dobře ví, že kromě (dejme tomu) 10% účastníků chce drtivá většina lidí jako výsledné médium k prezentaci DVD. A jsme s uměním v pytli, že ano.  Z osobního pozorování víme, že většina domácností má už dnes jako hlavní zobrazovadlo nějaký FULL-HD televizor, ať už LCD nebo plazmu. Ale stejně tak zatím většina připojených nemá zdroj HD-signálu a zdaleka ne masově je rozšířen technický fištrón národa přehrát si cokoli z fleš-úložiště nebo HDD. Jinými slovy: 1.080 horizontálních linek bude dlouho stačit všem, kteří nepotřebují jít s pokrokem za každou cenu a vědí, že 4K-formát si stejně jako kdysi Full-HD (od roku 2005) nepořídí ničím jiným, než videokamerou (tehdy HDV)…

Nějaký závěr pro XC10? Neotřelé a VELMI zajímavé započetí 4K-éry od firmy Canon jsme měli na firmě (spíše pořád u sebe a skoro i přes noc v ložnici ) 10 dní. Vyzkoušeli jsme s ní všechny finesy, ergonomii a veškeré ovládání, nahráli jsme s ní mnoho klipů a pomazlili se do aleluja. Připomínky, jak bych viděl které detaily odlišně - některé lépe a některé jenom jinak - nebo co je FAKT pozitivní, jsou popsány v textu dnešního povídání. Měl jsem v rukou VÝJIMEČNÝ přístroj výjimečné značky (pro mě určitě) a myslím, že v součtu jsem byl nadšen, byť s připomínkami. Mašinka je elegantní, dobře stavěná, má výbornou výbavu a vcelku tolerovatelnou ergonomii, jejíž mouchy jsem zmínil, byť jde pouze o jeden (můj) subjektivní pohled. Kvalita videa není diskutovatelná, kvalita fotek jakbysmet. A proč mám v nadpisu slovo „hybrid“? To se jistě čtenář a příznivce oboru dovtípí snadno…Závěr prostý a jednoduchý v dnešním duchu: DOBŘE TY, CANONE!  

Sestavil Petr Jelínek, fotodokumentaci vesměs dodal Milan Navrátilík, copyright VIDEOKAMERY CZ

PŘIJĎTE SI SEM POČÍST ZNOVU: BUDOU TU K NAŠÍ VIDEOGALERII I FOTKY Z TÉTO NÁDHERY...